Na nebi sem tam roztrhaných mračen,
ve divné spěje sivotkané směsi,
a všude blankyt ještě neprůzračen,
jen někde bílý mrak se dolů věší.
Na divné skupení je vítr z bouře
juž proměnil, tu ve trosky, tam v běsy,
a ze zpod nestvůr šedivých a kouře
svým mlžným svitem měsíc bílý děsí.
Snad válku celý dav těch nestvůr vede,
kol nichž své paprsky jen měsíc přede,
hlas bouře vzdálené zní ve úboči,
a časem blesk plá z naběhlých těch očí.