Ó písni moje snivá
si s jarním vyleť vánkem,
kdy kolem juž se stmívá,
se zulíbej s červánkem.
Jsi vonným, družným květem,
jež jaro kouzlí zase,
když letí naším světem,
tu vykouzlí tě v kráse.
Tak divnou dumou, tesknou,
se duše moje svírá,
že řasy mé se lesknou
a v zrak se slza vtírá.
Když slyším tebe, písni,
jsi démonem mně náhle
a srdce mé cos tísní,
jak akkordy tvé táhlé.
Co blaha, hned zas bolu,
ve tvém zřím něžném květu,
co něhy skrýváš v stvolu
a vyzpíváš ji světu.
Však nechci jedin pouze
by na vždy byl tvůj nápěv,
jenž v sen by jal mne dlouze,
a stlačil očí záchvěv...