Dnes zde a zítra kdo ví kde!
Víc nemám mít juž domova,
za mnou jen anděl strastí jde,
a zítra půjde poznova.
Však nejhorší, že ztratím cos,
tu drahou moji rodnou vlast,
proč připad na mne krutý los,
že musím kosti jinde klást.
A zítra moře, vlny hluk,
zda přehluší ten srdce tluk,
vlasť dá jen jednu květinku,
však drahou – na ni vzpomínku.