Za nocí, nocí bezesných,
jak hlahol zvonu v noci
mne budí v chvílích šílených
mé srdce bez pomoci.
A divná bouře zmítá mnou,
sto chápe duši ramen,
ze srdce, silou tajemnou
krvavý šlehá plamen.
A pluji, pluji v hvězdnou dál
a splývám s květů duchem,
své vlastní sny jsem v mrtvo vtkal
a spil se mrtva echem...!