Do oken slunko za mně svítí,
na pestré na obraze kvítí,
Vesny hlavu jež má mé zdobit
a věnčiti do zlatohlavu.
Jen rychle dokud ruka svěží,
na louku duch pro kvítí běží,
do práce chci se rázem dáti
a z citů svých se zpovídati.
Však vzlet můj vyšší, ruka chví se,
na plátně část mých citů stkví se,
kéž moh’ bych jednou všechny vyliť,
jež měl jsem – v srdci skryty byliť.