Když sila zlíbá hroudu jen,
juž zkvetou kvítka stověká,
když síla zlibá lásky sen,
hned zplodila tu člověka.
V objetí pojme divný svět
hned neznámý ten nový květ,
a slzy stírá rozechvět,
proč v neznámu nezůstal zpět.
Když síla zlíbá člověka,
hned usne u věčný lásky sen,
na hrob mu dají hroudu jen,
zde zkvetou kvítka stověká.