Když večer ztichlým krajem
svou líbá družnou zem,
a pozdní píseň hájem
až ke mně slétne sem,
to hrudí moje chvěje,
ten prostý popěvek,
a hrdličkou se směje,
mé duši nese lék.
Ve chvíli, kdy svět ztíchá
to moře plné vln
květ pozdní nocí dýchá,
jsa divné vůně pln,
cos jemného mi zazní,
strun povídavých hlas,
mě šeptá s divnou bázní,
ó líbejme se zas...!