Když půlnoc kolem tměla se,
kol hřbitova jsem nešel rád,
když nebem hvězda chvěla se
do bílých zdí se měsíc vkrad.
Tu matný stín, svit měsíce,
a křížů černých směsice
mne polekala – slabý šum
zdál vzdechů se mně teskný tlum.
Sám sebe uviděl jsem již
pod zemi kdesi ležet níž,
a černý stín a bílý kříž,
kol rovu nízkou, černou mříž...