Svou hlavu těžkou, černavou,
nad zemí noc juž snesla,
v údolí hory únavou
svým velkým tělem klesla.
Vždy níž a níže nesla se,
nad hrotem zlaté báně,
až vnořila do křesla se
a zazněl Anděl Páně!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.