Skip to content
1875–1928

NEVLÍDNÝ DEN.

Adolf Brabec

To umíravý, nevlídný byl den, a duše stále hosta čekala, a modrá touha, zahalena v sen, do duše pochyb řadu vehnala.

Až přijde večer, shasnou světla dne, pár smutných svítilen se zableskne, a všude člověku, kam pohledne, po něčem strašlivě se zasteskne...

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
NEVLÍDNÝ DEN. · Adolf Brabec · Poetry Cove