V komnatě bylo šero – – –
Těžký vzduch sotva stačil na stole hořícím voskovicím...
Vzpomínky poslední bleskly jeho hlavou.
Veselé, smutné, bezbarvé. Věčnosť stála před ním.
Umíral...
Venku jaro, jaro, jaro!.. V komnatě číhala smrť!
Z přivřených víček nemocného zářilo dvé jiskrných očí.
„Ona nepřichází“ – „Ó kdyby zde byla“ – zašeptal.
„Fialky“, „chci fialky“ – „Ona juž nepřijde.“
Zlíbal podané kvítky naposled...
Vdechl lásku svou do něžných jarních kvítků a zemřel...