Je pozdě, smutný přišel host,
ty znáš jej – sluje minulost
a hledí na nás u stolu,
kde sedíme dnes pospolu.
Jsou smutné oči ve žalu –
tvá líc má bledost opálu,
proč děsíš se, že přišel host,
ty znáš jej – sluje minulost.
Je mrtvo vše – nuž vzhůru číš
i odpuštěno všecko již. – –
Proč trváš, drahá, v zmlklosti?
vím: je ti líto mladosti!