Na rozcestí, kde modré zvonce hoří,
kde tmavá zeleň boky země kryje,
se chudičký jen kříž ze země noří
a bytosť ztracená tam pod ním hnije.
Já potichu jsem zastavil své kroky,
dokola noc, jak tlupy tmavých stínů,
máj zármutek objala přehluboký
a vzala do mrtvého svého klínu.
A noc mně odpovědi nedávala,
jen chmury nebe mračna rozoraly,
jen luna stříbrovlasá žal můj znala,
a z očí mých se hořké slzy draly...