Hřbitovní se dvířka otevřela,
skříply podivně ty staré mříže,
jimi žena stará dále spěla,
kde se v temnu zabělaly kříže.
Náhrobků kde mramor pjal se bílý,
tam kde vrby bělovlasé stojí,
jaro kam se zlatým jasem chýlí –
v mušek průvodu a pestrém roji.
Žena – matka syna pochovala,
chudák žena žitím perným kráčí,
nebe zora sotva zlatá vstala –
synův hrob juž teplou slzou smáčí.