Na polštář vonný skloň jen hlavu svoji,
mám zcela blízko hlavu svou,
hle, jak Tvé bílé tílko ve závoji
prosvítá barvou růžovou.
Tvá bílá ňadra sladce oddychují
a duše naše v dálkách sní,
na mořích koráby kde černé plují
a vlajky mají smuteční.
Ó miluj, přijde noc, jež nezná rána,
ke rtům jen vzhůru vína číš,
jen líbej žhavě, duše milovaná,
až víc mne k žití nevzbudíš.