Když hvězdy planou, bílé květy nebe,
rád kráčím cestou aleje,
o růžích sním, po boku když mám Tebe,
kol zní jen naše kročeje.
Jdem sami, sami příbuzné dva květy,
jež sblížil osud neznámý,
a cit náš hudbou lásky rozechvětý
na chvíli nás jen omámí.
Kol žhavých tváří vane vítr ostrý,
jen líbej a nech na rtu ret,
než nadějem se, budem zas dvě kostry
na hřbitově kdes práchnivět...