a tváře mrtvých přátel krouží kol,
ten život můj divý tanec byl
a upomínkou zbyl naň krutý bol.
Má duše bědná tak smutna jest
a teskná, smutnější je den co den,
vždyť snů mých růže nemohou již kvést,
co zbývá, chudou vzpomínkou je jen.
Jsa dítě, líbával jsem kříž,
ten rozmetán mně bídně do všech stran,
když naslouchám, tu slyším již
ve dáli mroucí zvuky hran.
Pak zmlkne smutek, zmlkne, zmlkne vše
a mlčky děsná propasť zeje kol,
jež květný nadějí luh zře –
a v srdci zanechá jen bol...