Ty mysli moje blouznivá,
jíž snů a nových představ ráj,
zpěv lahodný jen zaznívá
ve život, když kol zuří boj.
Ty vidíš samé růže kvést,
chceš vůně kráčet záplavou,
chceš člověka jen výše vést,
potěšit bytosť ubohou!
Zde samé růže, vonný květ,
tam blaha náruč, štěstí sen,
a duše tisícerý vznět,
se proplétá tvou skrání jen.
Zrak jasný, plný naděje,
jak hlati třpyt, v níž slunko plá –
žel představ, že je zavěje
ta první zítřku ranní mha.