Do okna vniká světlo luny,
jak bílé růže házelo by vstříc
a stříbří tvoje mrtvé struny,
má kytaro, a starou tvoji líc!
Což nezní víc tvé zlaté struny,
mou duši jež tak sladce rozchvěly,
když oknem, jak dnes plála záře luny,
kol jasmínu se keře zachvěly.
Ach, večery vy krásné, svaté,
jak dnes by roztál na mém srdci led,
že sladkou dumou bylo jaté,
jak nejkrásnější zavonělo květ.
Nevrátíte se nikdy více,
a kytaro, ty stlíváš pomalu,
za večera jen vzplá tvá líce
do krásného ve barvách opálu!