Květe starý, věčně nový,
zas tě vidím vonět, kvést,
věnec kolem řetězový,
druhů chce mne bájí vést.
Chce mně stezku sypat bílou,
dávnou cestu, dávno svátou,
obdařit mne novou silou,
provést říší květenatou.
Přec chci, květe, míti tebe,
když mně dáváš zdarma vůni,
tak již člověk, když i trůní,
chce mít více, – chce mít nebe.