Pole a lesové v západu
záplavou červenou hoří,
v tesklivou neseno náladu,
srdce mé v krvavém moři.
Pěšina lesní ve úkrytu
zlatým se oděla pásem,
na jasném ve výši blankytu
mráček plá stříbrným jasem.
Purpurem zlatistým protkaná
dokola země se svítí,
jak celá, celičká postlaná
v růžové byla by kvítí.
Zírám teď v krajnin tesklivě,
růžemi pokryty stráně,
západ se zvolna chví měnivě
v ubledlé moje i skráně.
Žito již žloutne a dozrává,
všecko spí bezzvučně kolem,
dokola západu záplava,
mění se lesy a polem.
Denním svým unaven šuměním,
starý les tiše jen kývá,
vrchol hor slabounkým ruměním
do dálky v mlžiny splývá.
Krajiny nasycen pohledu,
v blankytu spočineš chvíli,
v širém kde dalekém rozhledu
chvěje se obláček bílý...