V levo, v pravo holá pole jen
se zdvihají a mizí zas,
rozesmál se jarní pěkný den,
přec kraj má teskné dumy ráz.
A cesta bílá jednotvárná tak
se táhne řadou topolů,
les láká znavený jen zrak,
a řeka, jež jde pospolu.
Vran hejna cestou bílou krákají
a k lesům letí nahoru,
kde šedé věže pnou se, lákají –
již k samému jdu Táboru!