Dnes jaro? – bude za sto let
ve svou náruč zase pojme svět,
jej zlíbá, jeho květnou líc,
a oddechne si z vonných plíc.
A skřivánek též bude pět,
dnes jiný pěje v křovisku,
i potok bublat, šumět, spět,
a měsíc kmitat na blízku.
Ten olbřín dub, jenž přečkal běd,
že sklání hlavu, mysle zpět,
ten dávno bude práchnivět,
ne jaro, síla, láska – svět!