Jen ještě dneska naposled
mně popřej patřit ve svůj hled,
mé zlaté, drahé poupátko,
žel škoda, že tak na krátko.
Jen ještě dneska naposled
pojď alejí tou naší zpět,
nechť ručku bílou stisknu ti,
to slzu ve zrak vynutí.
Jen ještě jednou naposled
se rtů svých odlož mráz a led,
nechť úsměvů tvých, poupátko,
mě potěší, byť na krátko....