Jak krásně u nás bývalo
za jarního kdys večera,
když čelo hor se stmívalo
a měsíc smál se do šera.
Na křidelkách svých roznášel
ze zahrad větřík vůni, květ,
když duch můj výš jsa rozechvět
do vesmíru se povznášel.
Když hleděl pak jsem šerem zas,
kdy zemi měsíc utkal pás,
jsem viděl blaho pospíchat,
u našich stanout ve vsi chat,
Jak krásně u nás bývalo,
za jarního kdys večera,
když čelo hor se stmívalo,
a měsíc smál se do šera.