Cypřiše smutné, podivné
při větru tiše hovoří,
daleko pluje, daleko
bělavá loďka po moři.
Krvavý plamen západu
ozářil okna u villy,
fialky bledých paprsků
ze světel věnec uvily.
Břečtanu prsty zelené
měkce se dotkly mřížoví...
Stojím u parku – vzpomínám....
nikdo mi nic tu nepoví.
Hladina vzdychá rybníka,
labutě bílé vypluly,
v záři vody stříbrné
život se usmál minulý....