Tvé živé oči gazelí,
pod liliovým čelem,
mou celou duši rozechvěly
v mém žití osiřelém.
Jen vzpomeň! Čas byl májový
a šeřík voněl sladce,
když západ hořel nachový,
jsme žili ve pohádce.
Šlo tiše žití dál a dál
a tvá mou stiskla ruka,
tvůj něžný hlas mne vzpružoval,
jak hudba čarozvuká.
Ty něžný květe zázračný
na mého mládí rovu,
bez slunce, ukryt pod mračny
pro tebe žiji znovu!