Jsem souchotinář starý,
před zrakem svým zřím máry,
na nichž se bílá rakev stkví.
A v rakvi sám se vidím,
z mých důlků očních zmizel jas,
po sledním světle slídím
a cítím stlívat světlý vlas.
Ó hodino těch dějů,
jež slední jsou u člověka,
před tebou proč se chvěju,
hodino Tvůrčí odvěká – –