Je vlahý večer, plný vůně květů,
ve stínu splývá stromů zeleň zlatá,
v daleku se třpytí záře světů
a bílý měsíc na nebes chvátá.
Jak akkord houslí nedoznělý
nad spící zemí padá sladké snění
v duše, které za dne krvácely,
se vkrádá sladké zapomění.
Spí země, voní kraj a lesy
a když tvé oči mne svou touhou spíjí,
a píseň slavičí jen ten teskní kdesi,
je mojí touze sladkou harmonií.