Nad šedým krajem těžká mračna visí,
do lesů letí vrány zděšeně,
zřím smutných krajů mlžné rysy
a šelestivé kroky slyším jeseně.
Mám touhu jednu: umřít v této chvíli
kdy přání umírá na mrtvých rtech,
kdy měkký klid se do mé duše chýlí
a všecko odpuštěno po letech.
Jen dřímat chci, jak tichá dřímá země,
skrýt v žluté listy bolest krvavou
vstříc jeseň, když jde oddaně a jemně
vzít s sebou vše, co bolí duši churavou...