Samoten, sám a sám!
To slovo značí víc –
nebesy patřit tam,
kde hvězd plá na tisíc.
Vše ztajit těžké jest
i bolest neznámou,
zřít růže kolem kvést,
v prach jež se rozpadnou.
Čas mění, mění dech,
jenž mládí líčil tvář,
neznámý děsný spěch
zří věčný starý snář.
Těch let pár uplyne,
zalétne hudba v sluch,
kol skráně ovine
se času, času pruh.
Samoten, sám a sám!
To slovo značí víc –
nebesy patřit tam
jediné hvězdě vstříc.