Můj drahý, milý andílku,
s tou bílou růží na čílku,
zda stesk tvůj v sluch se snese mi,
až budu dřímat pod zemí.
Co dnes tvůj hlásek hlaholí,
to v životě vše zabolí;
až budu prach a popel jen,
vzpomeneš na svůj dětský sen.
Dnes nalezám v tvém úsměvu
svou radosť a svou úlevu,
ty vzpomeneš si zas chvil těch,
to pozdě až kdys po letech.
Ty ručky bílé z hedvábí
štěstěna zlíbat měla by!
Až půjdeš boji žití vstříc,
nebude mne již tady víc!