Jak bludný poutník nocí temnou
jenž znaven neví kam se dát,
a v duši cítí vzpruhu jemnou,
dnů lepších že smí vzpomínat,
že smí to štěstí krátké svoje,
se znovu celé oživit,
že zpovědí ze štěstí zdroje
smí duši svojí ulevit:
tak vzpomínka mne sílí pouhá
těch blahých, drahých, zašlých dob,
v ní všechna moje vroucí touha,
snů života mých teskný hrob!