Proč jste mi vrby mé zmučili?
radost mou za klášterem!
Krvavé zvedají pahýly,
mrtvy se nepohnou šerem.
Opřená o sloupy kovárna
jediným žhavým plá okem,
a mých vrb těla beztvárná
katanů chvějí se krokem.
Nesmírné olše u vody
sesterským pláčem šumí,
neznámou řečí přírody
šeptají, vzlykot tlumí.
Kde jsou ty sněti divoké,
ramena křivolaká,
chumáče listů vysoké,
vějíře, v nichž se smráká?
Proč jste mi vrby mé zničili?
Bolest má šíří se polem,
stesky vrb do mne se přelily
a příroda rozumí kolem.