Vás, ženy, ctím a miluji, bytosti čisté a slabé –
Sesterské duše v zahradách Neviditelného!
Ne láskou despoty, jenž deptá vaše labutí šíje,
rozkoše nástroj pro svoji podlou choutku a rozmar,
tiché, blednoucí luny pro svoje žhavá slunce,
ne láskou hříšnou, která vás dolů strhuje s trůnu,
vás ženy miluji soucitem spolutrpícího,
útlou, vnímavou, ženskou duší.
Velebné matky, kojící v bolestech národů símě,
mateřské pohledy, laskání rukou obětiplné,
mučednice kolébky, madonny pode křížem.
Vás, ženy, ctím a miluji, bytosti čisté a slabé!
Panny, koupající lilie těla ve žhavém vzduchu,
bílé, chladné, voskové krásy kaplí a dómů,
panny, svíce na oltáři Nejčistšího,
svíce, jež hoří věčným, nehnutým světlem.
Noli me tangere! mluví hluboké vaše oči.
Velebo matky, nedotknutelná svatosti panny!
V jediném vtělení znám tě a kořím se ve prachu tobě:
vidím tě na měsíci, jejž otočil had svým kruhem,
spasení slabých, velikou, zářnou očistu hříšných,
paprsky slunce řinou a prší z jasu tvých rukou:
Maria je tvé jméno a Královna je tvůj úřad.