Mrak nestvůrný, drak děsivý, žhavooký,
se na západě v šíři rozepnul,
zasvítil tlamou, tisícerými oky
ohnivou sítí ocean náhle se hnul,
plameny rostou, kříží se blesky, lávou
všecko se mění pekelné výhně slávou...
K obzoru všecko v jediném požáru hoří,
krvavou zahradou všecko se v plameny boří,
dahlie, pivoňky, máky se rudé noří.
Rozteklá výheň žhoucího skla to sálá,
v šumivém varu pěny se dusivě zardí...
Zhasíná mrak, sláň naposled bleskem se vzňala,
stříknuly tmy v ni ozdobou leopardí...
V ohnivých strunách blesky se klikatě vlní,
vlnami k břehu skákají, divoce syčí,
znenáhla hasnou, jiskrami vrcholy křičí,
temnotou zrádnou se vyhaslá kotlina plní.
Z ticha vzdychá a dýchá znavené ohněmi moře
tvor jeden živoucí a nemající klidu,
v nové závrati vrávorá, do břehů oře
od západu trudně do příští zoře,
hvězdy jen v míru shlížejí na jeho bídu.