Půl století, jen v bolestech a trudu
a na lůžku svém život osamělý,
když oheň trávil nitro starých údů,
jsi žila svatě, stejně, noc, den celý.
Já nikdy nezřel na tvém retu nudu,
ten modlitbu jen šeptal rozechvělý,
neb v svatých knihách, cudných, beze bludu,
si šeptal blahou zvěst, když oči bděly.
Ó mnoho, mnoho knih jsi v žití četla,
však jednu z nich jsi nejvíc milovala,
to zedraný byl, starý „Život svatých“.
Již chápu, odkud v tváři tolik světla
a k utrpení tolik síly vzala
i tichou smrt, jas kolem rukou spjatých.