Je dobře tomu, kdo zbyl na posled...
Sta lidí prošlo duší,
je přivedla radost i bolest i svět,
ti hřejí, ti srdce kruší.
A znenáhla všecko uvadá,
list po listu zvolna opadá
a do duše studeně prší – – –
Už spadlo všecko. Lístek poslední
tam na větvi hyne hlady
a svítí v něm světlo polední
a krvavou jiskrou srší.
Je pusto kolem, poslyš, pohledni! – –
„Ty, ty jsi zbyl tady?“!