Buď veleben, ty vínku trnový,
jenž kolem čela Kristova se rděl,
buď veleben v tom ostnu každičkém,
jenž v svatou hlavu hluboce se ryl,
ty bolu symbole, ty laure spásy!
Pryč s věncem zpívající rozkoše,
pryč s tebou, vínku z růží spletený,
pryč růže vášně, které lákají,
krev srdce pijí, sílu ochromí,
a v studu posléz klopí očí řasy!
Pryč s těmi květy, dolů s čela již
jak rudé slzy k zemi padejte,
ať zbude jenom vínek Kristův zas,
byť nepodoben zdál se vavřínu,
ó vínku očisty a laure spásy!
Jak svatá Terezie de Jesu,
ta mystických včel – pěvců královna,
ó Ježíši, já básník poslední,
jenž v kněze lyru biji nehodný,
Tvou žádám korunu, Tvůj vavřín spásy!