Jak racek nad tím mořem lítám
a každou vlnu v jejím spěchu chytám.
Ó štěstí mojí výše,
ó šíře mojí říše!
Jen vítr divoch můj je druh
a v dálce Bůh
a všude jeho nekonečný duch!
Mraky nade mnou jak mílové jdou vlečky
a lidé na břehu jen tečky,
a vlny, vlny, divé dravců smečky,
se řítí k břehům, v písku mizejí,
jich bílé krajky řídnou a se třepí,
už rozpláchly se v hnědém pruhu stepi
a ztichly navždy v písku peřeji.
Jak racek lítám,
každou sestru vlnu vítám,
v křivolakém letu jen se zmítám,
jsem pouhé nic,
jak komár jen se kmitám.