Okolo hřbitova dvojatou řadou
stoleté lípy stíny své kladou,
a věčné ticho svatého pole
snoubí se s města šuměním dole.
Dumavé zahrady, za domy skryté,
táhnou se toužebně v zeleni syté,
dvorečky nízké, omšené zídky,
porostlé mechem a podzimu kvítky.
V pozadí střechy se do řady táhnou,
zmateně, spleteně sem tam se nahnou,
rudé a šedivé, s komíny, s vížkou,
shrbené, stlačené staroby tížkou.
A kouzlo večera všecky je krášlí,
ozáří barvami půvab jich zašlý,
nuance ztišená červánky splývá,
písničkou prabáby tlumeně zpívá.
Okolo hřbitova za znění zvonů
toulám se loudavě v zakletí tonů,
červánky zhasly, hvězdy tři zplály,
volaly, zvaly mě v nesmírnou dáli.