V západu město hořelo, nebe i moře se slilo,
na vlnách leskem klikatým se klekání zrcadlilo.
Gondola má se kolébá, volno je v duši a čisto,
samoten z moře vyjíždím, prázdno je vedle mne místo.
Co mi teď srdce súžilo? co mi to oválo skráně?
někoho tuším po boku, na čele cítím dlaně.
Duchové chvění probíhá mdlící a snící tělo,
tíží mě smutek neznámý, ovívá mátohou čelo.
Kam se má radost poděla, zaleklá, jakoby hříchem?
a najednou je mi tak do pláče a v duši se propadám tichem.