Skupinou obrovských medvědů
v zahradě sedí thuje,
v nehnutém civí posedu
a vítr do nich duje.
Zelené mechy kožichu
zčechraně, nervosně víří,
funějí v rychlém oddychu,
na hlavách západ jim hýří.
Nalehl větru prudký ráz,
vrcholy těl jim zvrátil,
zašuměl, zahučel trojí hlas,
bručivě pak se tratil.
A znovu vítr doráží,
cuchá jim huňaté šaty,
s divokou rve je kuráží,
pevně však zarostly paty.
Prudce se sněti rozhrnou,
zelené svitne chvojí,
hned ale jehlic obrnou
husté se loubí spojí.
A světlo západu tancuje,
plápolá jejich zády,
obrů tré tiše si notuje
a stařecky kývají brady.