Když krvácejíc za nás Věčné Slovo
z ran mnohých, pnělo na potupném kříži,
sta andělů tam na zad dřeva víží
a přibíjejí tělo Satanovo.
Vin našich kámen, těžší nad olovo,
vzal Kristus na se, puká pod tou tíží
zem Golgathy, Smrt bledá již se blíží
a plačíc líbá čelo Ježíšovo.
Již protknuta je dvojí ruka, noha,
Pán mrtev již, než brzy ožil zase
a v slávě stoupá v nebe nekonečné.
Však Satan věčně živ dle sudby Boha,
ač spása k nám se v svatém snesla čase,
pní dosud přikován a pní na doby věčné.