Viz, choti můj, tu vonnou kytici
jsem uvila ti, nachem zářící.
A jaký za ni žádáš sobě dar?
Chci Tvojich růží vůni a jich žár.
Zde jednu rudou v tvoji pravou dlaň,
a stejnou levá měj, mé lásky daň,
a pravá noha květem nebes plaň,
a v levé kalich mojí růže vstaň,
tvůj ozdob bok a oviň tvoji skráň!
O Ježíši, mně’s divné růže dal,
jsou bez vůně a cítím jenom pal.
Ty růže nikdy nerodila zem,
a kdo je má, jest mojím obrazem
A jejich barva? Srdce mého krev.
A jejich vůně? Oheň v nitru cév.