Radost, ta se toulá světem,
věčná tulačka,
chvilku sedne, zmizí letem,
zvadne květem,
a jen na mžik zlíbá retem
snílka chudáčka!
Smutek věrně k tobě sedne,
věčně zadumán,
zardělá ti líce zbledne
v chvíli jedné –
věčně s tebou! Kdy se zvedne
smutek, světa pán?