„Pojď!“ řekl Kristus – –

„Pojď!“ řekl Kristus, pod tíží se kloně, a pravicí kříž na rameně zvedal, a okem v slzách průvodčího hledal, co líc mu bledla mrtvou bělí sloně.

Stál dole člověk, vstal a zase sedal si na kmen kříže, kapky potu roně, a jeho sandál, o křemení zvoně, jak byl by z kovu, kroku křídel nedal.

„Pojď!“ řekl Kristus, stoje na temeni. Než člověk níže sedal na kameni, kříž položil, v hluk světa zpět se díval. „Pojď!“ Kristus štkal a znovu, znovu kýval,

„hle, nebes brána září ve plameni!“ a vešel. – Ticho. – Muž dál odpočíval.