Kvetla růže v světa sadě,
kvetla Boží na zahradě,
vánek z dáli vál.
„Komu, růže, kveteš, komu,
v stínu keřů, v chladu stromů
města opodál?“
„A já zkvetla v Boží dlani,
nevím, vánku, nevím ani,
komu pro radost.
Do slunce se vzhůru dívám,
o věnečku myrty snívám,
dýšu nevinnost.“