Čtu tvoje verše: Duše vzhůru stoupá
a vesmír zalil mě svým vlněním,
vždy výš a výše... nebes báň se houpá,
a k věčna hodům zve mě zvoněním.
Již v modré mlze celý svět se koupá
a mizí v hloubi tichým ztajením,
čas, prostor zmizel, duše stále stoupá,
jen Bůh k ní mluví smrti znamením.
Dvě křídla duše v Minulé i Příští
mně vzrostla divem v dechu věčnosti,
mé světské sny se pádem v hloubi tříští.
Mne závrať jímá, tuším Boha v blízku –
a padám. Pomoc! – Náhle s radostí
tě zřím a živnu v ruky tvojí stisku.