Vyplnit duši, nasytit hlad
a nesmírnou ztišit žízeň
vždycky jsem toužil napořád
a nesmírna cítil trýzeň.
Ó kdo by ji necítil mlád?
Byl život můj cesta jen bludná
a trpká a zklamáním nudná,
jen povrch jsem zvířil,
dech větrů jen ssál
a nikdy se nenapil u dna.
Odvěký Soucit mě do dlaně vzal
a ukryl mě v prohlubni její,
teď splněno, čeho jsem nikdy se nenadál,
mír vlny mně do nitra lejí.
Jen vědomí přítomnosti Tvé,
jen cítění Tvého jsoucna
a moře mě jalo vln na ploutve
a jedu vstříc do budoucna.
Vlny se kupí a kypí a vrou,
jich přívaly věčně se čeří,
mé srdce v svém objetí nezavrou,
to Věčna jen měrou se měří.
Země jest prázdná, bolestno vše,
co ke styku světa mě nutí,
po břehu moře v nesmírno jdu
a bez bolu doteknutí.
Jen vědomí přítomnosti Tvé,
jen cítění Tvého jsoucna,
víc netřeba duši malátné
a silna jde do budoucna.
Mrtvo vše za mnou, hledím jen v před,
tam Nový Život mi svítí,
tož zdrávo buď veslo, dejme se v let,
až spatříme ostrovy kvítí!